Je toto normálne, čo sa na Slovensku deje, keď o trestnoprávnej politike rozhodujú obžalovaný Gašpar so svojimi obhajcami?
Tvrdí to Jaroslav Spišiak, poslanec NR SR vo videu nižšie.
https://www.facebook.com/reel/1037860485966632
Citujem jeho slová z videa:
On (Gašpar) sice hovorí, že postupuje v mene svojich voličov, lebo získal 160 000 preferenčných hlasov vo volbách. Človek, ktorý bol obvinený, že celú políciu zneužíval v prospech zločinu. Ako je toto možné, že v našej republike sa toto deje? A teraz dokonca navrhuje so svojimi advokátmi, ktorí sú poradcami premiéra, zmeny trestných zákonov. Top obhajcovia sa zúčastňujú na tvorbe legislatívy a nedopustia, aby sme tu mali efektívnu, účinnú trestnoprávnu politiku, lebo by išli samy proti sebe. Proti svojmu vlastnému povolaniu.
Je toto normálne? Toto chceme zamedziť v tom našom Kladive v boji proti korupcii, lebo tu to začína. Až potom prídu inštitúcie policajné, prokurátorské a tak ďalej. Ale najdoležitejšie je tvorba legislatívy, aby nemohla byť ovplyvňovaná advokátmi, ktorí vo svojej aktívnej praxi zastupujú alebo zastupovali najvyšších mafiánov v tejto republike. Boli neúspešní, tak jasne, že tvoria trestný poriadok tak, aby vycifrovali ten trestný poriadok v tých miestach, podľa ktorých nemohli byť úspešní v tom čase. Tak teraz presne toto sa udialo. Menia kajúcnikov, menia všetko, kde boli neúspešní. Oni to presne vedia.
Laická verejnosť to možno nevie, ale tam stačí zmeniť jednu vetu, dopísať jedno slovo a už celé je úplne iné. Tomuto chceme zabrániť a tomu zabránime prijatím tej legislatívy, ktorú navrhujeme.
Koniec citácie.
Na túto tému som už dávnejšie písala článok na blogu a porovnávala tam tvorbu zákonov v ČR, kde tiež na toto, čo tvrdí teraz Spišiak upozorňovali.
https://popelka.blog.pravda.sk/2022/10/25/prezidentka-caputova-kto-v-skutocnosti-pise-zakony-na-slovensku/
Citujem z tohto článku:
Irena Válová 1. díl: Výsledkem nepřetržitého řízení společnosti prostřednictvím práva je její naprostý rozklad
Nejvíce zákonů je vždy v tom nejzkaženějším státě. To jsou slova římského historika, právníka, senátora Publia Cornelia Tacita. Právě tato slova vystihují nejlépe dnešní téma, protože se budeme bavit o právu a spravedlnosti, o zákonech, zákonodárcích, soudech a ideologiích. Tyto debaty se vedou jen velmi zřídka, ačkoliv to, co se běžně nazývá právem, nebo dnes dokonce módně lidským právem, plodí stále častěji bezpráví, a to, co označujeme za platné zákony, mnohdy plodí nespravedlnost. Zákonů, kterými jsme povinni se řídit, je tolik, že už je nikdo nemůžeme nejen znát, ale ani je vyjmenovat. Dokonce ani netušíme, kolik jich vlastně máme, ovšem neznalost zákona prý stále neomlouvá.
Zákony jsou tak nesrozumitelně napsané, že se o jejich výklad hádají i nejerudovanější právníci, natož pak laici, kteří se mají jimi řídit, a přece stále platí, že neznalost neomlouvá. Pokud tedy má Tacitus pravdu, tak hlavní otázkou, na kterou musíme hledat odpověď, je: Co s tím udělat? A o tom všem budeme hovořit s novinářkou Irenou Válovou.
Irena Válová 2. díl: Myšlenkové trestné činy by v demokracii neměly existovat.
Omezují svobodu slova, a tím diskusi, bez které nemůže být K dálnici, kde je každých dvacet metrů nějaká příkazová značka, přirovnává současný stav překotného přijímání zákonů náš host, novinářka Irena Válová, která se oblasti práva a spravedlnosti dlouhodobě věnuje. Máme už na milion platných norem, další rychle přibývají, a stále platí pravidlo, že neznalost zákona neomlouvá, ačkoli při tomto množství neznají všechny normy ani sami soudci. Ve snaze svázat pravidly snad každý aspekt lidského života vzniká už takový chaos, že zákony nevědomě porušují dennodenně nejen běžní občané, ale dokonce vědomě i vláda. Jak jsme se do takového stavu dostali? „Jsem přesvědčená, že si velká skupina lidí myslí, že ovládáním života druhých, omezováním jejich svobodné vůle a jejich svobodného rozhodování, se zlepší poměry pro všechny. Ale my dobře víme, že tento způsob myšlení a jednání s lidmi vede jenom k diktatuře,“ říká Irena Válová, se kterou nyní budeme pokračovat v druhé části našeho rozhovoru.
Irena Válová 3. díl: Je skandální, že návrhy zákonů píší nevolené lobbistické skupiny a aktivisté
Absurdní – to je asi nejčastější přívlastek, který zněl při hodnocení současných trendů v oblasti práva a spravedlnosti, o kterých jsme si povídali v předchozím pokračování našeho rozhovoru s novinářkou Irenou Válovou. Právo, které si lidé vytvořili proto, aby upravovalo některé aspekty života, neustále expanduje a ukrajuje z prostoru svobody každého z nás. Do trestního práva se nově zavádějí verbální a myšlenkové trestné činy, a výrok pronesený horkou hlavou může být potrestán stejně, nebo přísněji, než znásilnění, nebo dokonce zabití. Vedle etnické příslušnosti se nově vytváří nedotknutelná instituce ze sexuální orientace. „Vzniklo to v zemích takzvaného Západu, konkrétně ve Velké Británii, kde už v roce 2003 vznikl zákon proti homofobii a transfobii. To je zákon, podle kterého nesmíte mít obavy, nebo vyjadřovat strach z homosexuálů. To jsou myšlenkové trestné činy. Něco takového by v demokracii vůbec existovat nemělo, protože je to hrubé a zásadní omezení svobody slova a projevu. Bez svobody slova a projevu – tedy bez diskuse – demokracie vůbec nemůže existovat, neboť o takovýchto návrzích nelze ani hlasovat, když o nich nelze ani mluvit,“ říká Irena Válová, se kterou si budeme povídat i nyní.
Koniec citácie.
Pri mene Jaroslav Spišiak si vždy spomeniem na tieto jeho vyhlásenia, uvedené nižšie, ktoré som už publikovala na blogu:
Tých absurdít, čo sa týka zákonov, výmyslov od štátnych úradníkov ako sa to urobiť „nedá“ som zažila mnoho.
Najdivnejšia bola táto odpoveď od vtedajšieho ministra vnútra Vladimíra Palka:
https://popelka.blog.pravda.sk/2022/08/29/vladimir-palko-byvaly-minister-vnutra-a-kauza-vsz-kosice-jeho-odpoved/
Ale i iní štátni úradnici si dokážu nájsť sposob, ako niečo obísť, i platné zákony, aby to neriešili. Platí to rovnako ako na Slovensku, i v ČR:
https://popelka.blog.pravda.sk/2023/05/31/ustavni-soudci-dopis-ceskym-senatorum/
Takže uvidíme, že sa to poslancovi Spišiakovi a jeho kolegom podarí presadiť, čo tvrdí vo videu vyššie. Lenže z toho mi vyplynula otázka, či sa tie zákony stále nerobia, nepíšu niekomu na mieru, aby vyhovovali jemu (napríklad bohatým a vplyvným) a nie všetkým obyčajným ľuďom?
A všimol si vobec Jaroslav Spišiak, že polícia a prokuratúra i platné zákony často ignoruje, obchádza, prisposobuje si ako chce? Veď sme to videli nedávno pri kauze ministra vnútra:
Komentáře
Okomentovat