Psychoterapeut Honza Vojtko: Vztahy jsou fuška

Psychoterapeut Jan Vojtko má obrovskú energiu, entusiazmus, je vtipný a úprimný. Tá jeho energia na prednáškach je priam nákazlivá. Hovorí skúsenosti zo svojej praxe, života a podává to aj pre laikov zrozumiteľne.

Tu v článku je pripojený i videorozhovor:

https://praha.rozhlas.cz/honza-vojtko-myslet-na-papire-je-uzasny-psychohygienicky-nastroj-i-kdybyste-8715361

Citujem z článku:

Žádné obecné rady, jak zvládat psychickou zátěž, neexistují. „Lidi to občas potřebují slyšet, ale ta odpověď není jednoduchá. Chození do lesa je skvělé, ale ne pro každého. Meditace je skvělá, ale ne pro každého. Pokud jsem technokratický týpek, tak mě ten les může až iritovat. To pseudo ezo, že ta zelená mě vždycky uklidňuje, vás jo, ale spoustu jiných lidí ne,“ vysvětluje Honza Vojtko důležitost individuálního přístupu.

„Já potřebuji naprosto individualizovat a vytahovat unikátnost u toho člověka. Pak se můžeme o něčem bavit a něco doporučovat. V mojí práci je skoro tabu radit, pokud tam není něco zásadního a černobílého jako domácí násilí.“

Jak si ale pohlídat moment, kdy už by bylo dobré vyhledat odbornou pomoc? „Jakmile tuhle myšlenku mám, začínám se pozorovat a zjišťuju, že je něco v nepohodě. Jakmile tuhle otázku dávám sám sobě, je to přesně ten moment, kdy zvednout telefon, domluvit si terapeuta a jít na konzultaci. Další kritérium je, že se mě nějaký smutek, úzkost drží několik týdnů a nemění se nebo se pravidelně vrací.“

Práce terapeuta a vlastní duševní zdraví

Honza Vojtko svou práci miluje, zároveň přiznává, že být terapeutem je nikdy nekončící vzdělávání. „Já prostě nemůžu vypadnout ze vzdělávacího procesu. Pro mě je to požehnání, pro některé prokletí. V tom je moje práce krutá, ona mě nenechá vydechnout, já když zaspím, tak jsem fakt pozadu a říkám těm lidem bludy. Oni si platí nějakou erudici a profesionalitu.“

Na svém kontě už má čtyři knihy, některé z nich pro děti. Sám říká, že psaní je jeho psychohygiena. Stejně jako zpěv nebo tanec. „A vařím povidla, protože máme sad, taky peču, já to nejím, ale potřebuju péct, tak to někomu vždycky rozdám,“ směje se. Psaní je podle něj skvělou formou, jak vyjádřit své myšlenky a pocity. „Takzvaně myslet na papíře je jeden z neúžasnějších psychohygienických nástrojů. I kdybyste na ten papír nakreslili jenom kosočtverec s bleskama, tak to může velmi pomoct.“

Co se za dobu jeho praxe změnilo? Jaká je role kouče, terapeuta a psychologa? Existuje rozdíl mezi ženským a mužským mozkem? A co znamená wellness terapie? Poslechněte si celý rozhovor.

Koniec citácie z článku.

Dalšie rozhovory s ním:

https://www.youtube.com/watch?v=YCRAd8Cegdo